Přeskočit na hlavní obsah

Dušičky, či Halloween.

 Dýně, svíčky, kostýmy a mrtví. Říká vám to něco? Těmito slovy by se dal ve zkratce shrnout pro většinu zemí tradiční svátek, který se slaví koncem října nebo začátkem listopadu. 

Tento svátek vychází z keltského Samhainu, kdy se prý stírala hranice mezi světem živých a říší mrtvých. Teď má pro něj každá kultura jiný název a jiné zvyky, tak se na ně pojďme podívat.


Dušičky

Začneme u České republiky. Naše Dušičky se slaví druhého listopadu, a nemají moc velkou tradici, většina lidí si prostě vyřeže dýni, nebo zapálí pár svíček. Někteří chodí na hřbitov, aby si promluvili se svými příbuznými, kteří už nejsou mezi živými, a někdo se zase převléká do různých strašidelných kostýmů.  




Halloween

Narozdíl od Česka slaví v Americe Halloween snad opravdu všichni. Téměř všechny domy v ulici mají pěknou halloweenskou výzdobu a téměř všichni jejich obyvatelé, hlavně děti, mají pěkné halloweenské kostýmy a chodí koledovat. V různých maskách chodí od dveří ke dveřím, zazvoní a vykřiknou: “trick or treat!” (trick znamená lumpárna a treat znamená odměna nebo sladkost.) 



Día de Muertos

Día de Muertos je tradiční Mexický svátek. Věří se, že se 

1. listopadu duše dětí a 2. listopadu duše dospělých vrací na tento svět, aby pobyli se svými příbuznými. Mexičané pro ně chystají pohoštění a zapalují za ně svíčky. Na tento svátek se u nich vyrábí malé cukrové lebky a speciální sladký chléb jménem Pan de muerto - chléb mrtvých.


Samhain

Na začátku jste se dočetli, že keltský Samhain je původní Halloweenu. Někteří z vás možná tuší, že keltové pocházejí z Irska. Jak se ale brzy dozvíte, i tam se tradice docela změnily.

Chodí se koledovat v rozličných kostýmech a také se dekoruje většina domů, někteří lidé mají také “halloweenský strom”, což je něco podobného jako Vánoční stromeček, akorát jsou na něm halloweenské ozdoby. Klasická jídla jsou například Colcannon, což je v podstatě bramborová kaše se zelím, nebo třeba jablka v karamelu.


Lea Martásková

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

10 zajímavých sportovních rekordů

Skok daleký Afroamerický skokan Mike Powell skočil legendárních 895 cm. Jeho rekord padl v roce 1991 na mistrovství světa v atletice a zatím ho ještě nikdo nepřekonal. Pro dnešní atlety je tato dálka nepřekonatelná. BĚH NA 100 METRŮ Jamajský atlet-sprinter Usain Bolt zaběhl neskutečný čas 9,58 s. v roce 2009 a zatím také nebyl překonán. Tento sortovec běhal rychlostí až 44,72 km/h a jeho průměrná rychlost činila až 37,58 km/h. Je držitelem celkem čtyř sportovních a to v běhu na 200 m dále na neoficiální trati na 150 m a také s jamajským týmem dosáhl na vrchol ve štafetě na 4× 100 m. MARATON Čas 2:03:59 zaběhl v roce 2008 běžec z Etiopie Haile Gebrselassie. jen pro představu, maratonští běžci běží v průměru 21 km/h. Já takovou rychlostí uběhnu 300 metrů a dá mi to docela zabrat. Oni takovouhle rychlostí běží celých 42 km. Dálka, co? NEJDELŠÍ TENISOVÝ ZÁPAS Neuvěřitelných 11:5 hod. trval zápas mezi Johnem Isnerem a Nicolasem Mahutem. Konečné skóre bylo 6:4, 3:6, 6:7, 7:6, 70:68. Zápas

Vliv covidu-19 na psychiku

Všechny články, pojednávající o tématu pandemie jsou napsány z vědeckého pohledu. Proto jsem se rozhodla napsat tento, ve kterém se chci zaměřit nejen na vědeckou tvář covidu, ale i na jeho psychický dopad. Možná bychom měli přestat jen sledovat statistiky a počítat čísla nově nakažených, a spíše se zamyslet nad tím, co můžeme udělat my jako lidé, ať už jsme doma, nebo kdekoli jinde.Ve světě se teď děje něco velkého. Myslím, že všichni víte, o čem mluvím. Je to neuvěřitelné, ale zároveň dost děsivé, vzhledem k tomu, jak moc lidí a zemí už to postihlo. Je to prakticky jediné téma, o kterém se teď mluví. Většina konverzací vypadá asi takhle: “Tak co, jak to jde? Je rodina v pořádku?” “Já vím, je to šílený, koho by to napadlo?” nebo “Tak co, jak se vyrovnáváš s krizí?” A dokonce i ve zprávách: “Dobrý den, vítejte u dnešních zpráv. Případy koronavirové nákazy stále stoupají, jen za dnešek je jich…” “Zdravím vás, vítejte u dnešních zpráv. Podle nejnovějších výzkumů se virus udrží až 24 hodi

Kdo je to Jára Cimrman?

Drazí milí, slyšeli jste už někdy nějakou divnou hlášku jako například: ,,Copak jmelí? Ale jmelí!‘‘nebo,,Musí to bét Maryšo?‘‘ Taky jste si říkali: ,,Co je to za kravinu?‘‘ Musím se přiznat, že já si to říkal taky. Právě za vznikem těchto hlášek a spousty dalších, stojí slavný český rodák Jára Cimrman, respektive divadelní sbor divadla Járy Cimrmana. Tento divadelní sbor funguje již dlouhá léta, a to už od roku 1966, kdy s nápadem založit takovéto divadlo přišel Jiří Šebánek a seznámil s ním Zdeňka Svěráka, Miloně Čepelku a Ladislava Smoljaka. Od roku 1992 pak funguje Žižkovské divadlo Járy Cimrmana. Toto divadlo má na repertoáru 14 divadelních her. Základ těchto divadelních her tvoří komické divadelní hry a přednášky o životě a dílech Járy Cimrmana. Každé představení se skládá z přednášky a následně divadelní hry, prezentované jako zrekonstruovanou hru podle scénáře napsaného samotným Járou Cimrmanem. Toto divadlo je také pozoruhodné tím, že až na výjimky, v něm hrají amatérští herci.