Přeskočit na hlavní obsah

Dušičky, či Halloween.

 Dýně, svíčky, kostýmy a mrtví. Říká vám to něco? Těmito slovy by se dal ve zkratce shrnout pro většinu zemí tradiční svátek, který se slaví koncem října nebo začátkem listopadu. 

Tento svátek vychází z keltského Samhainu, kdy se prý stírala hranice mezi světem živých a říší mrtvých. Teď má pro něj každá kultura jiný název a jiné zvyky, tak se na ně pojďme podívat.


Dušičky

Začneme u České republiky. Naše Dušičky se slaví druhého listopadu, a nemají moc velkou tradici, většina lidí si prostě vyřeže dýni, nebo zapálí pár svíček. Někteří chodí na hřbitov, aby si promluvili se svými příbuznými, kteří už nejsou mezi živými, a někdo se zase převléká do různých strašidelných kostýmů.  




Halloween

Narozdíl od Česka slaví v Americe Halloween snad opravdu všichni. Téměř všechny domy v ulici mají pěknou halloweenskou výzdobu a téměř všichni jejich obyvatelé, hlavně děti, mají pěkné halloweenské kostýmy a chodí koledovat. V různých maskách chodí od dveří ke dveřím, zazvoní a vykřiknou: “trick or treat!” (trick znamená lumpárna a treat znamená odměna nebo sladkost.) 



Día de Muertos

Día de Muertos je tradiční Mexický svátek. Věří se, že se 

1. listopadu duše dětí a 2. listopadu duše dospělých vrací na tento svět, aby pobyli se svými příbuznými. Mexičané pro ně chystají pohoštění a zapalují za ně svíčky. Na tento svátek se u nich vyrábí malé cukrové lebky a speciální sladký chléb jménem Pan de muerto - chléb mrtvých.


Samhain

Na začátku jste se dočetli, že keltský Samhain je původní Halloweenu. Někteří z vás možná tuší, že keltové pocházejí z Irska. Jak se ale brzy dozvíte, i tam se tradice docela změnily.

Chodí se koledovat v rozličných kostýmech a také se dekoruje většina domů, někteří lidé mají také “halloweenský strom”, což je něco podobného jako Vánoční stromeček, akorát jsou na něm halloweenské ozdoby. Klasická jídla jsou například Colcannon, což je v podstatě bramborová kaše se zelím, nebo třeba jablka v karamelu.


Lea Martásková
Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Potřeštěné zvyky starých římanů

  Staré národy měly spoustu divných zvyků a Římané nebyli výjimkou. V tomhle článku se dozvíte, jak plánovali své bitvy za pomoci kuřat, které nechutné pověry se táhly Římem a jak se jmenovala Římská bohyně pantů od dveří. Čeho byl Robigus bůh? Římané měli kupu bohů. Od nějakých nudných, jako například Zeus, to byl bůh blesků, to přece každý ví, až po jiné, mnohem lepší. Robigus, to byl bůh plísní. Taková Cordea je zase bohyně pantů od dveří. Za zmínku rozhodně stojí taky Cloacina - bohyně stoky! Či Nundina - bohyně dětí starých devět dní, Trivia, bohyně křižovatek… Ale úplně nejlepší byla Furrina! Římané si jí vymysleli, ale potom zapomněli čeho je vlastně bohyně, a tak se stala bohyní všeho. Podivné Augurské věštění Augurské věštby, to byla Římská metoda při věštění budoucnosti. Římané do ní byli tak zbláznění, že si svoje věštecké nádobíčko tahali všude. Schválně, jestli by taková věštba fungovala lépe než dnešní předpověď počasí?  K Augurské věštbě potřebujete pár svěcených kuřat
2 komentáře
Další informace

Kronika

Tohle je povídka, kterou jsme měli za úkol napsat do ITB. Je to napodobenina starých kronik. Doufám, že se vám bude líbit Chtěl bych vám vyprávět tuto zajímavou událost, která se stala v Austrálii ( edit od Báry: v roce 1425 ještě v Austrálii nebyli angličané, ale dělejme že tam byli) a potvrdila tak moc boha, syna a ducha svatého. Sedlák Wembley byl za mlada velmi švarný hoch, a tak si ledajaká na něj myslívala. On si však vzal Anne Herringronovou, dceru sedláka Herringa. Žili spolu šťastně na vlastním hospodářství až do roku 1423 kdy na nás hříšné lidstvo bůh seslal pohromu. Dva týdny byla černá obloha, dva týdny pršelo. Lijáky spláchly všechnu úrodu, ba i některému krávy pomřely. Wembley nezvládal nosit takovou tíhu na svých ramenou, inu zašel do vsi do hostince pobavit se s přáteli. Chodil tam den co den, až mu pálenka zakalila mysl a zbláznil se. Bil svou ženu, ba i děti a jeho mysl chátrala a chátrala. Anne Wembleyová to však statečně snášela, i když neměla s dětmi co do pusy pro
1 komentář
Další informace

Generace a jejich rozdíly

Nejprve si musíme ujasnit, co je to generace. Generace je velká skupina lidí ve společnosti, kteří jsou  přibližně stejně staří. Například naši milovaní dědečci, babičky a všichni další podobně staří lidé, patří  pravděpodobně do stejné generace, a to do generace ve společnosti téměř nejstarší. A my, všechny  děti, patříme také do stejné generace (do vlastní generace, ne do té starouškovské), generace v naší  společnosti zatím nejmladší. Členy stejné generace můžeme nazývat vrstevníky. V tomto článku  pracujeme se třemi generacemi, s dětmi, rodiči a prarodiči.  Poněvadž různé generace jsou jinak staré a žily trochu v jiné době, tudíž si utvořily poněkud jiný  názor, dochází mezi nimi občas k rozepřím, které od sebe můžou generace oddálit. Každá generace  má však své specifické místo ve společnosti, a proto je důležité, aby se generace navzájem uznávaly a  měly k sobě úctu.  Neshody a nešvary mezi generacemi nejčastěji nastávají, když mladí lidé  dospívají a tvoří si svůj vlastní názor
Okomentovat
Další informace