Přeskočit na hlavní obsah

Generace a jejich rozdíly

Nejprve si musíme ujasnit, co je to generace. Generace je velká skupina lidí ve společnosti, kteří jsou přibližně stejně staří. Například naši milovaní dědečci, babičky a všichni další podobně staří lidé, patří pravděpodobně do stejné generace, a to do generace ve společnosti téměř nejstarší. A my, všechny děti, patříme také do stejné generace (do vlastní generace, ne do té starouškovské), generace v naší společnosti zatím nejmladší. Členy stejné generace můžeme nazývat vrstevníky. V tomto článku pracujeme se třemi generacemi, s dětmi, rodiči a prarodiči. Poněvadž různé generace jsou jinak staré a žily trochu v jiné době, tudíž si utvořily poněkud jiný názor, dochází mezi nimi občas k rozepřím, které od sebe můžou generace oddálit. Každá generace má však své specifické místo ve společnosti, a proto je důležité, aby se generace navzájem uznávaly a měly k sobě úctu. Neshody a nešvary mezi generacemi nejčastěji nastávají, když mladí lidé dospívají a tvoří si svůj vlastní názor. V této době jsou plni chuti po objevování, cestování, nových věcech a hlavně životě, do kterého se střemhlav vrhají. Starší lidé, všeho toho znalí, rozvážní a moudří, ze kterých tato touha již z části vyprchala, s nimi často toto nadšení a tendence odtrhnout se od starších, být samostatný, zkoušet nové a nové věci a jejich vizionářské představy budoucího světa nesdílíRodiče pro své děti chtějí jen to nejlepší, a proto se je snaží v tomto směru trochu korigovat, což se dětem nemusí moc líbit. V tuto dobu se mladí lidé postupně staví na vlastní nohy a během této doby se generace rodičů a dětí potýká se zkouškou vzájemných vztahů, která ač může býti těžká, je pro jejich vzájemný láskyplný vztah nakonec většinou přínosem. V tuto dobu mohou být pro rodiny přínosní prarodiče, protože ti, jako téměř nejstarší, úctyhodná generace nasbírali za život spoustu zkušeností a touto zkoušku si již prošli na obou stranách sporu. K další rozepři názorů může docházet mezi rodiči a prarodiči, kteří v sobě mají pořád něco z toho rodičství a snaží se svým dětem občas radit (prarodiče), což může rodičům vadit, poněvadž už nejsou malé děti, ale jsou dospělí lidé. Tyto rady však můžou být naopak i velmi cenné a přínosné. A pár věcných doporučení z mého pohledu. Vy děti, rodiče a prarodiče to s vámi myslí dobře a chtějí pro vás jen to nejlepší, také toho prožili podstatně více než vy, takže k nim mějte úctu a respekt. A pokuste se uznat, že ne vždy víte o věci nejvíc a ne vždy musíte mít pravdu. Vy rodiče, zvažte občas, než učiníte rozhodnutí týkající se vašich dětí, zda nebude lepší optat se nejdříve na jejich názor, nebo nechat je ve věci rozhodnout samotné. Tím však vůbec netvrdím, že to neděláte či svá dítka špatně vychováváte. A vy, postarší dědečkové a babičky, v klidu užívejte života, vídejte se se svou rodinou, rozdávejte cenné rady, vyprávějte nádherné příběhy plné fantazie a klidně si poslouchejte Šlágr, my to pro vás už nějak vydržíme😊😀 .

A poselství na závěr:


Jak kdysi řekl moudrý český filosof a básník Jáchym Jelínek:

Mějme se rádi, rodina je totiž to nejcennější, co v životě máme.


AHOJ!!! (to neřekl)


Tento článek je psán z mého pohledu a názoru a je zcela možné, že jsem ve článku uvedl něco, co vůbec není pravda, nebo že jsem někomu ukřivdil. Za toto i ono se raději předem omlouvám.

text : Jáchym Jelínek

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Potřeštěné zvyky starých římanů

  Staré národy měly spoustu divných zvyků a Římané nebyli výjimkou. V tomhle článku se dozvíte, jak plánovali své bitvy za pomoci kuřat, které nechutné pověry se táhly Římem a jak se jmenovala Římská bohyně pantů od dveří. Čeho byl Robigus bůh? Římané měli kupu bohů. Od nějakých nudných, jako například Zeus, to byl bůh blesků, to přece každý ví, až po jiné, mnohem lepší. Robigus, to byl bůh plísní. Taková Cordea je zase bohyně pantů od dveří. Za zmínku rozhodně stojí taky Cloacina - bohyně stoky! Či Nundina - bohyně dětí starých devět dní, Trivia, bohyně křižovatek… Ale úplně nejlepší byla Furrina! Římané si jí vymysleli, ale potom zapomněli čeho je vlastně bohyně, a tak se stala bohyní všeho. Podivné Augurské věštění Augurské věštby, to byla Římská metoda při věštění budoucnosti. Římané do ní byli tak zbláznění, že si svoje věštecké nádobíčko tahali všude. Schválně, jestli by taková věštba fungovala lépe než dnešní předpověď počasí?  K Augurské věštbě potřebujete pár svěcených kuřat

Dušičky, či Halloween.

  Dýně, svíčky, kostýmy a mrtví. Říká vám to něco? Těmito slovy by se dal ve zkratce shrnout pro většinu zemí tradiční svátek, který se slaví koncem října nebo začátkem listopadu.  Tento svátek vychází z keltského Samhainu, kdy se prý stírala hranice mezi světem živých a říší mrtvých. Teď má pro něj každá kultura jiný název a jiné zvyky, tak se na ně pojďme podívat. Dušičky Začneme u České republiky. Naše Dušičky se slaví druhého listopadu, a nemají moc velkou tradici, většina lidí si prostě vyřeže dýni, nebo zapálí pár svíček. Někteří chodí na hřbitov, aby si promluvili se svými příbuznými, kteří už nejsou mezi živými, a někdo se zase převléká do různých strašidelných kostýmů.   Halloween Narozdíl od Česka slaví v Americe Halloween snad opravdu všichni. Téměř všechny domy v ulici mají pěknou halloweenskou výzdobu a téměř všichni jejich obyvatelé, hlavně děti, mají pěkné halloweenské kostýmy a chodí koledovat. V různých maskách chodí od dveří ke dveřím, zazvoní a vykřiknou: “trick or t