Kronika

Tohle je povídka, kterou jsme měli za úkol napsat do ITB. Je to napodobenina starých kronik. Doufám, že se vám bude líbit

Chtěl bych vám vyprávět tuto zajímavou událost, která se stala v Austrálii ( edit od Báry: v roce 1425 ještě v Austrálii nebyli angličané, ale dělejme že tam byli) a potvrdila tak moc boha, syna a ducha svatého. Sedlák Wembley byl za mlada velmi švarný hoch, a tak si ledajaká na něj myslívala. On si však vzal Anne Herringronovou, dceru sedláka Herringa. Žili spolu šťastně na vlastním hospodářství až do roku 1423 kdy na nás hříšné lidstvo bůh seslal pohromu. Dva týdny byla černá obloha, dva týdny pršelo. Lijáky spláchly všechnu úrodu, ba i některému krávy pomřely. Wembley nezvládal nosit takovou tíhu na svých ramenou, inu zašel do vsi do hostince pobavit se s přáteli. Chodil tam den co den, až mu pálenka zakalila mysl a zbláznil se. Bil svou ženu, ba i děti a jeho mysl chátrala a chátrala. Anne Wembleyová to však statečně snášela, i když neměla s dětmi co do pusy pro manželovo pálenku. Jednoho dne ale Anne prodala krávu, vzala děti i odešla za otcem a matkou do mlýna. Sedláka Wembleyho se to ani nedotklo, vždyť měl více peněz na pití a jídlo. Inu se stala pohroma. Bůh seslal na Wembleyho pohromu z lesa, veliký oheň který mu spálil celý statek a dědinu. Někteří říkávají, že z plamene létaly holubice, ztělesnění to ducha svatého. Oheň spálil statek na popel ale ani se nevstáhl na jinou budovu. I kdepak- shořel také hostinec hospodského Smithe. I Wembley chodil po spáleném statku a dědinách, a bědoval jaký hříšný to byl. Bál se že mu Bůh nikdy neodpustí, tak zašel za starým poustevníkem, který mu sdělil, že svůj skutek odčiní pouze pěti léty odříkání. I odešel Wembley do hor, kde po pět lét přebýval v jeskyni. Poté sestoupil do krajiny a vydal se hledat manželku a děti své. Lehko zjistil že Anne Wembleyová bydlí s rodiči ve mlýně u řeky. Vydal se Wembley na pouť a po třech dnech chůze stanou u Anniného rodného mlýna. I stanul na kolena a prosil Anne aby s ním odešla spět vybudovat statek a dědinu. A Anne, kterážto měla dobré srdce, tak učinila. Pak žili šťastně až do smrti a sedlák Wembley se již nikdy nenapil pálenky ni piva.

text: Bára Vítovcová