Přeskočit na hlavní obsah

Kdo je to Jára Cimrman?

Drazí milí, slyšeli jste už někdy nějakou divnou hlášku jako například: ,,Copak jmelí? Ale jmelí!‘‘nebo,,Musí to bét Maryšo?‘‘ Taky jste si říkali: ,,Co je to za kravinu?‘‘ Musím se přiznat, že já si to říkal taky. Právě za vznikem těchto hlášek a spousty dalších, stojí slavný český rodák Jára Cimrman, respektive divadelní sbor divadla Járy Cimrmana. Tento divadelní sbor funguje již dlouhá léta, a to už od roku 1966, kdy s nápadem založit takovéto divadlo přišel Jiří Šebánek a seznámil s ním Zdeňka Svěráka, Miloně Čepelku a Ladislava Smoljaka. Od roku 1992 pak funguje Žižkovské divadlo Járy Cimrmana. Toto divadlo má na repertoáru 14 divadelních her. Základ těchto divadelních her tvoří
komické divadelní hry a přednášky o životě a dílech Járy Cimrmana. Každé představení se skládá
z přednášky a následně divadelní hry, prezentované jako zrekonstruovanou hru podle scénáře
napsaného samotným Járou Cimrmanem. Toto divadlo je také pozoruhodné tím, že až na výjimky,
v něm hrají amatérští herci.
Ale teď zpátky k Járu Cimrmanovi. Tento český rodák, vynálezce a všeuměl, který se věnoval snad
všemu kromě hackerství, které za dob jeho života ještě neexistovalo, projel svět křížem krážem a
vynalezl spousty vynálezů, se věnoval mimo jiné i divadelních scéně, tedy psaní divadelních her. Část
těchto her byla naštěstí po létech náhodně objevena a po dlouhé a vytrvalé práci divadelního sboru
divadla Járy Cimrmana byly tyto nalezené hry zrekonstruovány a jsou znovu hrány. Díky této obětavé
a namáhavé práci si tedy můžeme zhlédnout původní podobu 14 Cimrmanových her, za což jim
všichni vřele děkujeme! Pokud byste zatoužili vidět jednu z Járových her, můžete po koronakrizi zajít
do Žižkovského divadla Járy Cimrmana nebo si zakoupit DVD s některou z her, případně by se nějaké
měli nacházet na youtubu. Jménem celé redakce tyto hry a divadlo vřele doporučuji!
Vím, že doba je těžká, o to víc však potřebujeme humor a smích. Mějte se tedy krásně. Zdravím, a
přeji hodně zdraví! AHOJ!!!
Napsal: Copak Jáchym Jelínek? Ale Jára Cimrman!
Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Potřeštěné zvyky starých římanů

  Staré národy měly spoustu divných zvyků a Římané nebyli výjimkou. V tomhle článku se dozvíte, jak plánovali své bitvy za pomoci kuřat, které nechutné pověry se táhly Římem a jak se jmenovala Římská bohyně pantů od dveří. Čeho byl Robigus bůh? Římané měli kupu bohů. Od nějakých nudných, jako například Zeus, to byl bůh blesků, to přece každý ví, až po jiné, mnohem lepší. Robigus, to byl bůh plísní. Taková Cordea je zase bohyně pantů od dveří. Za zmínku rozhodně stojí taky Cloacina - bohyně stoky! Či Nundina - bohyně dětí starých devět dní, Trivia, bohyně křižovatek… Ale úplně nejlepší byla Furrina! Římané si jí vymysleli, ale potom zapomněli čeho je vlastně bohyně, a tak se stala bohyní všeho. Podivné Augurské věštění Augurské věštby, to byla Římská metoda při věštění budoucnosti. Římané do ní byli tak zbláznění, že si svoje věštecké nádobíčko tahali všude. Schválně, jestli by taková věštba fungovala lépe než dnešní předpověď počasí?  K Augurské věštbě potřebujete pár svěcených kuřat
2 komentáře
Další informace

Generace a jejich rozdíly

Nejprve si musíme ujasnit, co je to generace. Generace je velká skupina lidí ve společnosti, kteří jsou  přibližně stejně staří. Například naši milovaní dědečci, babičky a všichni další podobně staří lidé, patří  pravděpodobně do stejné generace, a to do generace ve společnosti téměř nejstarší. A my, všechny  děti, patříme také do stejné generace (do vlastní generace, ne do té starouškovské), generace v naší  společnosti zatím nejmladší. Členy stejné generace můžeme nazývat vrstevníky. V tomto článku  pracujeme se třemi generacemi, s dětmi, rodiči a prarodiči.  Poněvadž různé generace jsou jinak staré a žily trochu v jiné době, tudíž si utvořily poněkud jiný  názor, dochází mezi nimi občas k rozepřím, které od sebe můžou generace oddálit. Každá generace  má však své specifické místo ve společnosti, a proto je důležité, aby se generace navzájem uznávaly a  měly k sobě úctu.  Neshody a nešvary mezi generacemi nejčastěji nastávají, když mladí lidé  dospívají a tvoří si svůj vlastní názor
Okomentovat
Další informace

Dušičky, či Halloween.

  Dýně, svíčky, kostýmy a mrtví. Říká vám to něco? Těmito slovy by se dal ve zkratce shrnout pro většinu zemí tradiční svátek, který se slaví koncem října nebo začátkem listopadu.  Tento svátek vychází z keltského Samhainu, kdy se prý stírala hranice mezi světem živých a říší mrtvých. Teď má pro něj každá kultura jiný název a jiné zvyky, tak se na ně pojďme podívat. Dušičky Začneme u České republiky. Naše Dušičky se slaví druhého listopadu, a nemají moc velkou tradici, většina lidí si prostě vyřeže dýni, nebo zapálí pár svíček. Někteří chodí na hřbitov, aby si promluvili se svými příbuznými, kteří už nejsou mezi živými, a někdo se zase převléká do různých strašidelných kostýmů.   Halloween Narozdíl od Česka slaví v Americe Halloween snad opravdu všichni. Téměř všechny domy v ulici mají pěknou halloweenskou výzdobu a téměř všichni jejich obyvatelé, hlavně děti, mají pěkné halloweenské kostýmy a chodí koledovat. V různých maskách chodí od dveří ke dveřím, zazvoní a vykřiknou: “trick or t
Okomentovat
Další informace